Najdete tu spoustu obrázků, názorů, příběhů (i s *) a hlavně něco o mojí maličkosti.
Budu moc ráda, když zanecháš komentář, ale pod správným článkem.
Na tento blog se stahují autorská práva, takže pokud něco okopíruješ, tak dostaneš do tlamy.

Chceš spamovat? - ZDE
Chceš se zeptat? - ZDE
Kniha hostů? - ZDE
Otevřené fórum k mojí tvorbě? - ZDE

1.září

17. října 2008 v 14:58 | Moje maličkost |  Z mého deníku...
Ještě připsat jednu jedničku a vyjde to na stejno.(11.9)
Hrozně se bojím 1.září. Né proto, že mi začnou čtyři roky učení, ale proto, že tam potkám jiný lidi. Já si to ještě pořád neuvědomuju, že půjdu do jiné školy... za jinýma lidma. Jak bych si přála najít nové kamarády. Já vím, že to přežil každý a že nadělám, ale já mám velký problém. Neumím se moc dobře seznamovat. Mamce se to řekne, že jim mám říct normálně AHOJ a buď odpoví bo ne! Ty naděláš! - vždycky dodá. Jsem husa, ale já se tak bojím, že se snad ani neodvážím tam jít, co když se mi budou smát a žádný kámoše si nenajdu?!!! Jak říkám neumím se seznamovat - snad jen přes papír a SMS. Člověk na něj může napsat vše... své myšlenky, city, dojmy, nálady,... a třeba nakonec zmuchlat a hodit do koše, ale když něco řeknete, už to nazpět nevezmete a to mě tolik-x vadí! Jak máma říká neumím mlčet (Ale tajemství udržím). Myslí tím, že si dovolím na každýho, kdo mě právě sere, ať je to brácha nebo učitel!!! Je mi hrozně. V mé nové třídě je jen 5 kluků. Víc si rozumím s klukama ne jako že bych …. no jako kamarády... nejsou tak uřechtaný a nepomlouvají tolik jako holky... jinak v povýšenosti jsou na tom vyrovnaně! Vždy jsem si představovala budoucnost móóóóóc růžově, ale ona taková není. Řekla jsem si, že ty čtyři roky utečou a že se potom dám správnou cestou. Tím chci říct na jinou školu - tam to bude jistě lepší, je tam víc kluků a já si s klukama víc rozumím, než s holkama jsou to uřehtaný trapky - teda některý. Některý jsou v poho. Neříkám, kluci mají taky blbý hlášky, ale jsou vůči drbání a vidění na každým chyby lepší, ač taky někdy soudí na 1. pohled. Jenže já vypadám vždy na 1. pohled hrozně. Když nemám co dělat - což je často - plánuji si, kde si sednu, co udělám, co si vezmu na sebe, ale nic mi nevychází, to co jsem si chtěla vzít mi zabavila mamka - já nemám nic... béky bééééky béééék....
Už to není ta tlusťoučká maminka, která se se mnou baví o všem. Je teď v práci, přijde večer a po mě chce, abych se starala a vše... včetně mýho tupího na nervy jdoucího bratra Honzu a táta radši skoro vůbec nejezdí domů - pokud se teda dá tomu říkat domov. Naše rodina se rozpadla už dávno předem, teď se jen hádáme a urážíme se. Nedávno mi řekla větu: ,, Ty se chceš bavit vždycky večer!" 1.Asi proto, že jsem noční člověk a za 2. asi proto, že jindy není doma. Též bych chtěla být tak klidná..
Nevím, komu se mám svěřit, že do té školy nechci - rodiče mě na ni přihlásili - akorát jsem si vybrala jiný město, jelikož s něma v jednom městě :((...byla by 3.světová a to nemluvím o trapasech, který by mi určitě připravili. Jsou velice schopní... Nerada, když se naši hádají na veřejnosti. To se pak kolemjdoucí na vás blbě čumí a já moc pozornosti nemusím.
Nechci ani zbytečně prudit linku bezpečí - kvůli takové banální věci, že... jsem husa. Lidi to říkali, ale já je neposlouchala - ještě budeš vzpomínat na starou školu - já se tomu jen smála a chtěla jsem co nejrychleji vypadlout.
Ale akorád jsem spadla do pasti, kterou na mě nastražili vlastní rodiče, ani nevíte kolik-x jsem brečela, že mám pokurvenej život.
Když jsem byla malá, né hned od narození mám obrnu lícního nervu, což pro mě znamená, že se neumím pořádně usmívat a zavírat oko - lidi se mi smějou, ale máma říká, že jsem mohla dopadnout hůř, třeba na vozíčku - ale mohla jsem být normální - co už. Lidi mě odsoudí ani mě nepoznají a hned... No nemám to nejhorší. Jiní jsou na tom hůř. Za to můžu poděkovat mamince a její mamce - mé babičce. Když jsem byla malá cvičily se mnou a tak když se nesměju vypadám v celku normálně, ale nesmíte se moc dívat na detaili.
Nestačila od života jedna rána, která se nehojí - ba naopak roste. Život mi musí nakopat zadek podruhé! Proč? Nebyla by lepší smrt? Stále nad tím přemýšlím, ale nedokázala bych to - bo jsem srab. Srab se skurvenym životem.
Monoho-x mi rodiče vysvětlovali, že ekonomka má budoucnost o proti stavebce - kde jsem chtěla jít. Jenže se nedívají na rozmazlený děcka podnikatelů, který na obchodku chodí. Každej jako bysme byli z jednoho světa, ale z jinýho těsta - originál, který se nezapře.
Jak přežiju 1.září? To by mě zajímalo......
Držte mi palce.........prosím......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama