Najdete tu spoustu obrázků, názorů, příběhů (i s *) a hlavně něco o mojí maličkosti.
Budu moc ráda, když zanecháš komentář, ale pod správným článkem.
Na tento blog se stahují autorská práva, takže pokud něco okopíruješ, tak dostaneš do tlamy.

Chceš spamovat? - ZDE
Chceš se zeptat? - ZDE
Kniha hostů? - ZDE
Otevřené fórum k mojí tvorbě? - ZDE

Září 2009

Bez zlatíčka díky kurvě

28. září 2009 v 19:41 | Wiksi3 |  Z mého deníku...
Kurva kurva kurva.... uf... aj tak se mi neulevilo :( celý život skončil v kyblu... s vodou a tam se rozmočil... pěknej hnus tak jako ředěný pivo :( No tak jsem na tom mizerně... jako skoro pořád... když se nemám zrovna ,,de to" ... proč nemožu být šťastná? Byla jsem tento měsíc šťasná snad jen pár minut.. a ty nejkrásnější minuty byli s Honzikem... jenomže Honzik si teďkom našel lepčejší... mou nejhorší spolužačku :( proč???? Vždyť jsem mu přála lepší!!! Lepší není že má vetší kozy :( Ale já vůbec nebrečim... vždyť to nemá cenu... Kvůli nějakymu klukovi... kteryho pořád mám moc ráda.. jen on si toho neváží... a v klidu mi napíše toto: ,,A vadilo by ti kdybychom spolem chodili?" Nééé buď si šťastnej s jakou chceš... ale už mi nedělej větší bolest kurva... Nenáviděla jsem ji i tak.. prej o mě hezky mluvila.. hm to ti žeru... ona jistě :( Ne promiň Peťo... ty za to nemůžeš že si mi přebrala kluka. Vlastně upe všechno v největším pořádku... My sme spolu vůbec nechodili... takže si mi ho vlastně ani nepřebrala... ještě že mám tak fajn kamarády a hlavně Romana... jinak bys dostala do tlamy zítr ty pičo jedna zkurvená... Vůbec by mi nevadilo kdyby mě potom vyhodili ze školy. Ale proč bych si kvůli takové kurvě jako si ty měla kazit život? Taková koza pojebaná jako si ty mě nemože zranit... ba naopak... Přeji ti jen to největší štěstí... Doufám, že ty tři roky v jedné třídě s tebou přežiju aniž bych tě zabila.... Věř že věčí piču jsem vážně neviděla!!!


Ano jsem agresivní... ale za to můžeš TY.

Svět...

20. září 2009 v 12:19 | Wiksi3 |  Úvahy...
Svět umírá a lidi to nezajímá. Na našem světě jsou jen sobci. Dívají se, co by se jim hodilo, kde by co tomu druhému vzali, ale nedívají se na štěstí těch druhých. Když se někdo raduje, je to pro ně smutek, nedokážou se radovat s nimi i třeba z maličkostí. A takhle z kopce to jde s námi pořád, ale nikdo to nevidí. Vidí jen sám sebe. Co si dneska vezme na sebe, čím oslní, jestli se mu povede ten projekt do práce či školy. Každý se stará o své štěstí. Málo lidí myslí na druhé. Tak jednou v téhle uspěchané době půjdu navštívit kamarádku a donesu ji růži... jen tak... aby měla radost a znovu si připomněla jaké má ve mě štěstí. Jaký je kdo kamarád... Málo lidí doopravdy miluje tak, aby nemiloval sobecky. Každý žárlí, když jen ten druhý má kamaráda či kamarádku. Je to jako by ten druhý chtěl od něj, aby se věnoval jen mu a odepřel si jiné štěstí s kamarády. Právě pravá láska je o tom, že i když milujeme někoho, nemůžeme nutit druhou osobu, aby milovala nás. Láska je to, že se s tím smíříme, i když budeme tiše trpět. Budeme věřit, že ten druhý se šťastný i bez nás. Někdy se cítí člověk sám, ale není jen musí hledat... Vždyť se říká, naděje umírá poslední... Každý může potěšit toho druhého.. Jen chtít.. a to se moc lidem nechce, protože právě myslí jen na sebe. A to je jen jeden důvod, proč naše Země už není to, co bývala.
Další příčinou je zase člověk, tento-x zase dělá jinou věc, a to, že kazí vzduch jiným. Stačí se třeba podívat i v naší ČR na Ostravu, Přerov... je to hrůza. Mno nemluvě o takovém Tokiu. Ničíme si ozónovou vrstvu (o3) a tak, za chvíli nás všechny zahubí Slunce, ale naší vinou.

Ty světýlka mi připadají naději... že tam někdo bydlí a že na světě nejsem sama. Co nám to však pomůže, jestli se lidé nezmění... A bude to horší... o hodně horší... Nechápu proč chcou zkoumat vesmír, když u nás nemají pořádek. Chcou dělat nepořádek ještě na jiné planetě? A my jim to dovolujeme. Protože jsme sobci a chceme žít... tak jako všichni...

Srdce na dlani...

20. září 2009 v 10:19 | neznámí |  Básničky, citáty, motta...
Stýská se ti po lásce, ale ona nepřichází
Radost se ti vyhýbá?
Dnes se ti vůbec nic nedařilo?
Cokoli řekneš, je to špatně?
Emoce s tebou cloumají?


Nikdo ti nerozumí?
Ať se snažíš, jak chceš, k ničemu to nevede?

Dáváš lásku, ale žádná se ti nevrací?
Lítáš v oblacích, protože si tě láska našla?
Ani za nic se jí nevzdáš?
Nerad vzpomínáš na své dětství?
Inkasuješ ránu za ranou?





z netu... www.smajlik.com


Sviatok :)

14. září 2009 v 18:53 | werka |  Rozhovory...
Wiksi3 ‎(18:43): Ahoj dobré tě vidět
juraj ‎(18:43): no ahoj
Wiksi3 ‎(18:43): ty jo.. to je doba...
juraj ‎(18:44): tak to teda je noooo
Wiksi3 ‎(18:44): ako sa ti daři?
juraj ‎(18:44): ale v pohodicke
juraj ‎(18:45): si uzivam volneho dna
Wiksi3 ‎(18:45): ako volného dna? už máte zase státní svátek?
juraj ‎(18:46): no uz som po skole a uz mam volno
tak som to myslel
Wiksi3 ‎(18:47): jo tak... už sem se lekla my máme v pondělí ss
juraj ‎(18:47): my mame zajtra sviatok
Wiksi3 ‎(18:48): státní?
juraj ‎(18:48): noooo sviatok prace alebotake nieco
Wiksi3 ‎(18:49): a u vas se pracuje jo
juraj ‎(18:49): no neeee
Wiksi3 ‎(18:50): ted neviem ako si to myslel

Vysoká láska

4. září 2009 v 11:57 | werka |  Příběhy...

Hm… a je to tady prostě… Zase škola L. Prázdniny? Mno nic moc… Jako zase žádná láska L jsem asi ta nejhnusnější a neblbjejší holka na světě. L Už mě to ale vážně štve. Ani jsem nevěděla s kým si sednu. Nikoho neznám… a to du do druháku.
Přišla jsem do školy a už tam byly ty fifleny L.
,,Tak jak ses měla Lucinko?" obrátí se ke mně Roman. ,,De to
J" usměju se na něj a sednu si před něj. Byl a je to asi jedinej člověk ze třídy, který mě chápe. Bohužel víc lidí o mě tvrdí, že jsem divná atd. a když ještě jedna holka řekla o mě, že jsem lesba tak to samozdřejmě nebyla pravda, ale jelikož je oblíbená, tak ji všichni věřili. Káča jedna. Ještě štěstí, že odešlo hodně lidí. Aspoň budu moct sedět sama J. Nevím, jak si najít nový přátele L.
Zazvonilo a třída byla byla úplně plná, jen vedle mě nikdo neseděl. Trošku mě to mrzelo. Učitelka přišla do třídy a začala tradiční kecy,… co máme a nemáme dělat atd. V tom vtrhl do třídy strašně pěknej, blonďatej kluk. ,, Promiťe, spletl jsem si třídu." A to mě sklaplo L Myslela jsem si, že by si třeba sedl se mnou. ,,Á pan Jordán?" zeptala se paní profesorka. ,,Jo" odpověděl a sedl si za mnou a k tomu na mě mrkl. Měl opravdu krásný očička. Učitelká dál něco žvatlala, ale já se už nemohla soustředit. Seděl vedle mě ten nejkrásnější kluk na škole. Wow! Když dokecala tak zazvonilo a mohli jsme jít domů.
Když jsem se pomalu zvedla, že konečně půjdu domů jen tak mimochodem mi podal rudu se slovy: ,,Mates Jordán"… podala jsem mu taky ruku a představila jsem se mu. ,,Pěkný jméno." Pochválil mi ho s velkým smíchem. Není divu šoustalová není zrovna nejlepší přijmení. ,,Kam jdeš? Nemohl bych jit s tebou? Moc to tu neznám, právě jsem se přestěhoval bych provést." ,,Ttak jjo" zakoktala jsem.
Tak jsme vyšli. Všichni na mě hleděli jak na královnu a já se cítila upe skvěle. ,,Zlato kdy jedeš domů?"zarazil mě hlas na chodbě. Mates se zastavil a koukl na tu borynu a šel dál. Upe mě to zmátlo. Procházeli jsme našim nevelkým městem a povídali si. Byl opravdu zábavnej a uplně super. Nakonec mi koupil bílou růžičku a poděkoval mi, že jsem s ním šla do města. Pak už jen nastoupil do autobusu a odjel.
To byl asi ten nejkrásnější zážitek co se mi s ním stal. Od té doby se toho hodně změnilo. I přes to že stále sedí se mnou, našel si holku a je hodně šťastnej. Přemýšlela jsem jestli mu mám koupit dárek, protože budou Vánoce. L Už tolik času jsme spolu a přesto mu nedokážu řict, že ho miluju. Nevím jak by to vzal. Obzvlášť nevím, co by dělala ta holka.
A pak jsem to uviděla. Byl to nádhernej plyšovej méďa. Hned jak jsem ho viděla tak mě napadlo, že to bude ten pravej dárek. V sobotu, den před štědrým dnem, jsem jela za ním. Do té malé vesnice. Věděla jsem kde bydlí, už jsem tam jednou byla, když byl nemocnej. Zaklepala jsem na dveře. Přišla mi otevřít jeho matka. ,,Přejete si?" ,,Je doma Mates?" ,,Ne je se svou přítelkyní na horách." Tak on bude s Lenkou trávit Vánoce na horách? Trošku víc mě to mrzelo. Nechala jsem mu tam velkou bednu a vní toho medvěda.
Jela jsem domů a přísahám, že to byl ten nejhorší Štědrý den ze všech. Celý den jsem ležela v posteli, čučela na bednu a brečela jak malá. Řekla jsem si, že to tak nejde. Musím se ho zbavit. A tak jsem se od té doby stala necitelnou mrchou. To přece kluci milujou :-* .
Po prázdninách jsem se s Matesem moc nebavila. Přestávky jsem strávila hlavně čtením knih nebo jen tak hledění do zdi. Až jednou se na mě Mates naštval a zeptal se. ,,Co se děje?" ,,Nic" a dělala jsem , že si ho nevšímám. ,,Proč si ke mně
taková? Vždy si byla taková super kočička a hlavně moje velice dobrá kamarádka, ale po Vánocích se něco stalo a já chci vědět co." ,,Třeba bys mi mohl řict, proč si mi ani neodpověděl? Když jsem tvoje kamarádka tak proč mi lžeš?" ,,S čím jsem ti lhal?" ,,Řekl si mi že 23. Budeš doma a? Odjedeš si klidně se svojí přítelkyní někde do hor!" ,,Prosim? Celý den jsem byl doma, jen jsem si chvilku zdřímnul okolo druhé. To je vše. To si byla ty?" ,,Jo to musíš posílat tvoji matku, aby mi nakukala nějakou lež?" ,,Ne ne to je úplně jinak." ,,Mno prosim, můžeš mi to vysvětlit?"
Asi jsem udělala zásadní chybu. Vím, že vysoká je těžká, ale oproti tady tomu úplná brnkačka. ,,Budu se ženit. Lenka chce rodinu viš. Toho medvěda jsem dostal, ale když ho uviděla Lenka začala na tebe nehorázně žárlit a řekla že buď ty nebo ona." To mě náramně potěšilo, ale pak mě napadlo, že u něj vlastně nemám šanci. ,,Budu se ženit. Prostě se omlouvám, si moc hodná holka a jsem za tebe strašně rád, ale Lenka je….. hm… LEPŠÍ."
Nešla jsem na tu přednášku. Sbalila jsem si věci a odešla. Věděla jsem přesně kam jdu… Ze sešitu jsem a napsala ty slova dvě. ,,Miluju tě" trošku to zmoklo mno. Utíkala jsem si koupit vztup do věže. Schody, které mě dřív zmáhaly jsem teď vyběhla úplně lehce. Sundala jsem si mikinu. V tom dešti mi dost zmokla. Až teď mi došlo co chci udělat. Potřebuju se zbavit života. Na věži nikdo nebyl. Nebyl zrovna pěknej výhled. Vylezla jsem z okínka
a letěla….

,, Lucinko mo je" plakal Mates nad hrobem. ,,Proč si mě to nenechala vysvětlit? Miluju tě taky a pořád budu. Kdybys mě to jen nechala doříct. Nebudu se ženit. Chci být už jenom s tebou" slzy jeho padají na hrob, nic však nevrátí.

Příběh je smyšlený