Najdete tu spoustu obrázků, názorů, příběhů (i s *) a hlavně něco o mojí maličkosti.
Budu moc ráda, když zanecháš komentář, ale pod správným článkem.
Na tento blog se stahují autorská práva, takže pokud něco okopíruješ, tak dostaneš do tlamy.

Chceš spamovat? - ZDE
Chceš se zeptat? - ZDE
Kniha hostů? - ZDE
Otevřené fórum k mojí tvorbě? - ZDE

Říjen 2009

Chyba 28. 10. 2009

30. října 2009 v 15:00 | werka |  Z mého deníku...
Akorát jsem přijela z Kojetína perfektně naladěná díky super pokecu s Martinem. Přede mnou stála překážka. Přijede zase můj bývalej... jak se k němu mám chovat co mám dělat? K nám jsme nemohli, jelikož jsem měla doma rodiče. Zazvonil mi mobil a on stál před dveřmi. Rychle jsem se oblékla a utíkala za nim. Bylo to super jen si tak povídat. Pak mi přišla smska od Markéty, že se mám stavit pokud můžu. Mirkovi to nevadilo a tak jsme šli pro Markétu, ještě si ke mě hodil věci a vyrazili jsme. S Market se moc mluvit nedalo a tak jsem byla ujištěna, že co nejrychleji se nás zbaví a pojede domů. Nechtěla jsem ale.... Šli jsme ještě pro Květu a potom jsme se různě procházeli po Němčicích. Zašli jsme ke stadionu.... a potom jsem ještě s Market se jim trošku ztratili... Když jsme přišli k nim ztuhla mi krev v žilách. Když jsem uviděla ten pohled, bylo mi to jasný. Dají se do hromady. Připadala jsem si tam jako křen. Moje nej kámoška, která má k tomu kluka se dá dohromady s Mým bývalým. Tak to jsem nečekala. Když jsme šli o par kroků za nimi Markéta se mi svěřila: ,,Vypadají jakoby spolu chodili." Upe mi skočily slzičky do oči. Já kráva... Todle jsem fakt nedala :'/. Teď s odstupem dvou dnů, dvou neprospaných nocí... Nadávek od kamarádů, že si neumím udržet kluka nebo, že se neumím ani pomstít. Ale teď... Já jim to přeju ať jsou šťastni... Ale bavit se s něma už nadále nemůžu... Bylo by to ještě horší... No holt si za to možu sama.

Britney Spears - Everytime

30. října 2009 v 11:01 | werka





Notice me
And take my hand
So why are we strangers when
Our love is strong
Why carry on without me?

And everytime I try to fly
I fall without my wings
I feel so small
I guess I need you baby
And everytime I see you in my dreams
I see your face, it's haunting me
I guess I need you baby

I make believe that you are here
It's the only way I see clear
What have I done?
You seem to move on easy

And everytime I try to fly
I fall without my wings
I feel so small
I guess I need you baby
And everytime I see you in my dreams
I see your face, you're haunting me
I guess I need you baby

I may have made it rain
Please forgive me
My weakness caused you pain
And this song is my sorry

At night I pray that soon your face
Will fade away

And everytime I try to fly
I fall without my wings
I feel so small
I guess I need you baby
And everytime I see you in my dreams
I see your face, you're haunting me
I guess I need you baby



H16 Ludom jebe

30. října 2009 v 10:40 | werka




Ľuďom j*be , robia šialene veci a ničia vlastny svet
ľudstvo je skazene , je chore ako besny pes
niekto ma peniaze , ma moc a ma pravo veta
žijeme v svete v ktorom pravda neznamena vela
žabomyšie spory , nasilie a všade zloba
su miesta kde tečie krv viac jak pitna voda
spodnych 90 percent a hornych 10
taka je naša doba , spravodlivosť miesto nema
tak veľa ľudi stava hradby ale malokto mosty
asi preto je ťažke veriť že nejsu sprosti
nosia masky a klamu sami sebe
ľuďom j*be , ľuďom j*be , ne len tu ale na celom svete
ľudia su chamtivi , zlomyselni a zavistlivi
svoje chyby nevidia nikdy , no radi sudia inych
keď ide o peniaze , vtedy zase vidia iba seba (iba seba)
a vtedy česť neznamena vela

Zda sa to len mne alebo aj tebe ? (čo?)
Niekedy mam pocit , že ľuďom j*be (mhm)
je to fakt , niekedy sa pytam kam to cele speje (kam to speje)
povedz čo sa k*rva deje (čo sa deje)
zda sa to len mne alebo aj tebe ? (čo?)
Niekedy mam pocit , že luďom j*be (mhm)
je to v p*či , niekedy sa pytam kam to cele speje (kam to speje)
povedz čo sa k*rva deje (čo sa deje)

Pamätate sa keď padli dvojičky ?
Nikto netušil že lietadla rozj*bu vežičky
a všetky tie vojny a zlo na tomto svete
čo k tomu môžem povedať , ľuďom j*be
niektorym zo života , inym z roboty
lebo maju malo aj keď makaju jak k*koti
a bohati už nevedia že čo od dobroty
maju domy a jachty obrovskej hodnoty
politici stale sľubuju lepšie časy
pritom im ide iba o jedno - ovladať masy
chcu ziskať moc a kontakty
robia biznisy a podpisuju kontrakty
mame policajny štat ktory si ťa preveri
do budov a škôl inštaluju kamery
odpočuvaju a nahravaju všetky hovory
nezabudni že ťa počuju keď s niekym hovoriš

Zda sa to len mne alebo aj tebe ? (čo?)
Niekedy mam pocit , že ľuďom j*be (mhm)
je to fakt , niekedy sa pytam kam to cele speje (kam to speje)
povedz čo sa k*rva deje (čo sa deje)
zda sa to len mne alebo aj tebe ? (čo?)
Niekedy mam pocit , že luďom j*be (mhm)
je to v p*či , niekedy sa pytam kam to cele speje (kam to speje)
povedz čo sa k*rva deje

Ani sa nečudujem že niekomu z toho zad*be
keď vidi meno vlastneho syna vyryte na hrobe
život prinaša aj tragedie lebo je raz taky
a da sa pochopiť keď pre ne človek hlavu strati
nedokažem ale pochopiť že ľuďom j*be
z toľkej nenavisti ktoru citia voči sebe
čo sa deje, že musime byť stale vo vojne ?
K*rva kde je niaka snaha riešiť veci pokojne ?
Ľuďom j*be , stale ženu sa za pachom peňazi
kvôli prachom svojim brachom vedia nohy podraziť
je to chamtivosť, však sme blbši ako opice
ľudska marnivosť už odjakživa nema hranice
ľuďom j*be , stale zavidia si jeden druhemu
bohatemu vikend v Rime a PNku choremu
je to chore že takto vlastne nadavame sebe
ale nemôžem si pomôcť bracho , ľuďom važne j*be

Zda sa to len mne alebo aj tebe ? (čo?)
Niekedy mam pocit , že ľuďom j*be (mhm)
je to fakt , niekedy sa pytam kam to cele speje (kam to speje)
povedz čo sa k*rva deje (čo sa deje)
zda sa to len mne alebo aj tebe ? (čo?)
Niekedy mam pocit , že luďom j*be (mhm)
je to v p*či , niekedy sa pytam kam to cele speje (kam to speje)
povedz čo sa k*rva deje (čo sa deje)

Život a láska?

22. října 2009 v 19:25 | werka |  Z mého deníku...
Nevím co tu mám už dál psát.... život mě nudí a nic mě tu už nebaví... už snad tisíc-x jsem přemýšlela, že toto trápení na tomto světě skončím, ale bohužel... Moc se mám ráda a nedokážu to. Chvilky štěstí vystřídají ihned chvilku smutku, neštěstí a prázdna. Chvíli je mi zima potom zase jako bych se vařila... Přijde mi, že jsem hnusná a nenávidím se... a potom? Nedokážu se ani uřezat do ruky. Nepotřebuju být vyznavačem ema, jen prostě si chci nějak vylít zlost, ale nejde to... Přemáhám se abych zašla k psychologovi, aby vyřešil moje problémy, ale dokážu své problémy pojmenovat? Ne snad jen život... Chyba byla už ta, že jsem se narodila. Je nějaký lék na šťastný život? Nakoupila bych si ho tuny... A polykala každou minutu. Třeba bych se tím jednou zadusila a byl by pokoj. Hlavně já bych měla pokoj od všeho toho doprošování, ctižádosti a věčných blbých poznámek druhých. Jak to, že někteří si stěžují a nemají proč? Proč někteří, ač mají málo jsou šťastni? Že by láska uměla čarovat? Tak potom mě naučte milovat...

Se sobcem

22. října 2009 v 19:07 | werka |  Rozhovory...
Wiksi3 ‎(18:38): Honzikůůůů
Honza ‎(18:38): copak
Wiksi3 ‎(18:39): nemožu ti to řict... ty si namyšlenej by sis potom eče vic myslel a ja z tebe necu udělat šampona
Honza ‎(18:40): pozdě toho ze sebe dělám sám kvuli holce
Wiksi3 ‎(18:40): ale to neni dobře
Honza ‎(18:40): proč
Wiksi3 ‎(18:40): holka by tě měla mít ráda pro to jaký si ne pro to za koho se děláš
Honza ‎(18:45): to je pravda tak mě má ráda ale musím vypadat k světu
Wiksi3 ‎(18:46): když budeš hezčí ... budeš povýšenější... nebudeš si všímat těch krásných duší které se skrývají možná i pod nepěkným obličejem
Honza ‎(18:47): smula no
Wiksi3 ‎(18:49): mrzi mě to ale to je vlastně jedno
Honza ‎(18:50): bohužel já chci holku za kterou se nemusím stydet a ona za mě
Wiksi3 ‎(18:51): no a co když bude krásná zato.. upe vypatlaná?
Honza ‎(18:51): co už
Honza (18:52): já už jsem si zažil všechno
Wiksi3 ‎(18:53): to ještě nwš co ti život nachystá
Honza ‎(18:53): mě už toho nachystal hodně
Wiksi3 ‎(18:54): připadá mi to jako by ses litoval... to si myslíš že máš tak podělanej život jenom ty?
Honza ‎(18:54): jo já ho má podělanej až moc
Wiksi3 ‎(18:54): a ja ne? a jini ne?
Honza ‎(18:55): každej druhej ho má podělanej ale já extrémě
Wiksi3 ‎(18:56): např?
Honza ‎(18:56): ???
Wiksi3 ‎(18:56): například
Wiksi3 ‎(18:57): for example?
Honza ‎(18:57): cože
Wiksi3 ‎(18:58): no příklad včem si myslíš že si na tom huř než ostatní
Honza ‎(18:58): jsem hnusnej jak prdel
Wiksi3 ‎(18:58): dal?
Honza ‎(18:59): to stačí proto mě žádná holka nechce
Wiksi3 ‎(19:00): a co ti co jsou na vozíčku? co ti co neslyší? co ti co nikdy neuvidí krásu kterou nam svět připravil? co ti co jsou retardovani? co ti co vůbec nemají peníze? co ti co je doma šikanují?
Honza ‎(19:01): a co já
Wiksi3 ‎(19:01): ty to asi nechápeš že ty si prostě jenom blbej sobec... na nikom jinym ti nezáleží podívej se kolem sebe mohls na tom byt upe huř
Honza ‎(19:01): no nebo taky líp to je ten problém
Wiksi3 ‎(19:02): sakra nestěžuj si furt
Honza ‎(19:02):
Wiksi3 ‎(19:02): ?
Honza (19:06): já si nestěžuju já konstatuju
Wiksi3 ‎(19:07): no to jistě
Honza ‎(19:18): nebut zlá
Wiksi3 ‎(19:19): nebud namyšlenej
Honza ‎(19:19): já??????????
Wiksi3 ‎(19:19): a kdo jinej? kdo jinej tu mluví jenom o sobě? kdybys měl nějakej pořádnej problém tak ti s nim pomůžu ale s tím si možeš...
Honza ‎(19:19): já o sobě nemluvím ty mě pořád nutíš
Wiksi3 ‎(19:20): ne já nikoho k ničemu nenutím sám si svého štěstí strůjce
Honza ‎(19:20): no právě
Wiksi3 ‎(19:21): asi láska hodně zaslepuje
Honza ‎(19:21): já tet nejsem zamilovanej zatím
Wiksi3 ‎(19:22): ty si hodně nechápavej



a to jsem tě Honziku milovala... jak jsem jen mohla...

NEJ... locking

16. října 2009 v 15:52 | werka
Upe nej a boží kluci... já cu taky umět :(

Slaďoučký den

11. října 2009 v 11:56 | werka |  Z mého deníku...
Byla zima a já upe rozklepaná, rozladěná a se sevřeným žaludek vystoupila na nádraží ve Vyškově. Chtěla jsem tě vidět... ale bylo tam moc lidí.. a najednou si mě oslovil. Byla to slast... a přece sklamání... fotka kterou si mi poslal byla opravdu o moc starší a za rok se člověk změní. Procházka parkem, blízkým okolím Vyškova, náměstím a mezi to ty krásné chvilky... i když mi byla zima zahřívala jsem se o tvé tělo... a hřála mě tvá láska... a teď si říkám, že si ji nezasloužím... ani ne hrstku. vystoupím z vlaku na našem nádraží... další schůzka další kluk další líbání... Mirek, Ondra, Míša... mám hlavu jako střep už prostě takhle nemůžu. Každý, do kterého se opravdu zamiluju nechce mě... Když někdo chce mě tak já nechci ho... Chci vztah... chci kluka a nebaví mě jen tak kamarádi na jeden den... nemyslím na spaní - taková nejsem až tak ne :(. Ale prostě jen tak normálního kluka jako si ty Honzo :( nebo ty Míšo :( proč jen to nejde :(. Dalibore :(

Zúbok :(

6. října 2009 v 15:59 | werka |  Z mého deníku...
V pondělí jsem byla v Olomouci na Železniční klinice. Museli mi tam vytrhnout zub moudrosti. Každej, kdo si to prožije, ví že to moc bolí. Mno a to je mi teprve 16. Vlezli jsme dovnitř. Bylo to jak na operačním sále. Oblékla jsem se do takového hnusného pláště a na hlavu zelenou čeličku - luxus jak svina. Sedla jsem si na to zubařský křeslo a pan docent mi s klidem oznámil, že mi vezmou asik dva. Mno už jsem s tím byla smířená, když řekl, že teda nee. Úžasné jako... Vedle pana docenta tam byl ještě hrozně milej kluk tak 26 let. Pořád se ptal, jestli je všechno v pořádku a umrtvil mi ten zub. HA... kdyby jenom zub.. taky jazyk a rty. Upe jsem chtěla vraždit. Jenomže přišel na řadu pan docent. A ten, mi ten zub vypáčil - doslova. Docela to krutě začalo bolet. Bylo to ale celkem v poho, pač mi to ani nezašívali. Ale stejně tam mám díru jak do.... . A... prostě to nikomu nepřeju. Myslela jsem si, že to mám za sebou. No tak ne ... Když jsem se loučila s docentem Podstatou, tak mi řekl, že se stejně eče uvidime, pač jsou všechny osmičky na vytrhnutí. Jakou sem měla radost. FAKT!!! Tak jsem se nějak dopravila domů a chvilku jsem si sdřímla (do 17:00). :) Potom jsem šla na procházku, i když jsem měla mít klid na lůžku. To ale v mém případě vůbec nehrozí. V úterý se mi moc do školy nechtělo. Tak jsem zůstala doma. Pořád to tak pobolívá, ale jako už pomalu jim. Tak není se čemu divit, když jsem takový žrout. Doufám, že to bude dobrý a za chvíli si budu moc dát mlíko. Pač beru ještě navíc antibiotika, proti zánětu, tak nemožu mléčné výrobky a to mi moc chybí.

Slzičky lásky..

1. října 2009 v 21:41 | werka |  Videa...
Moc smutnej příběh... TAkovou velkou lásku sem snad v životě neviděla... To snad neni pravda :( Upe musim plakat...