Najdete tu spoustu obrázků, názorů, příběhů (i s *) a hlavně něco o mojí maličkosti.
Budu moc ráda, když zanecháš komentář, ale pod správným článkem.
Na tento blog se stahují autorská práva, takže pokud něco okopíruješ, tak dostaneš do tlamy.

Chceš spamovat? - ZDE
Chceš se zeptat? - ZDE
Kniha hostů? - ZDE
Otevřené fórum k mojí tvorbě? - ZDE

Červen 2010

Včera

9. června 2010 v 17:27 | Wiksi3 |  Z mého deníku...
Takže to byl taky bombovní den fakt :( přijela jsem dom okolo 7. Ještě jsem chvilku kecala s kámoškou před barákem, páč mi nabízela brigádu - což by mi zrovinka bodlo. A tak jsem sedla na pc a něco jsem jenom udělala - myslím že jsem byla na fb :D žrout času :D. A najednou půl 8. Tak teda půjdu pro mamku. Mamka místo toho, aby poděkovala, že ji vemu tašky, tak mě eče nadala, jak možu mít 4 na vízo z ajiny. Ona si asi myslí, že mě to serere!!! A dává mi to nehorázně zežrat. (Aby jste si nemysleli, že su tak blbá, tak mám inač 1,2 a su na SOŠ :D). No potom jsem došla na pc. A tak, že si udělám aktuality, prezentaci do občanky na téma: Problematika zdravotně postižených (vbc nw co psát :( že) K tomu eče můj potřeboval nějaký lidičky do týmu do práce, tak jsem psala nějakým kámošom. No a potom v klidečku dojde bratr, a že musíí udělat referát. Tak jsem mu řekla, že taky mám něco do školy, ale prostě je to hajzlik. Udělala jsem teda aktuality a šla hledat flešku (mimochodem jsem ju nenašla :( že? Nevíte náhodou, kde ju mám :D) okolo půl 10 milostpán vypl PC, tak jsem tam šla a chvilku eče kecla s mojim a napsal mi Tomáš, že by tu prácu vzal atd. Na dobrou noc mi napsal eče Honzik :D ne nebudu to rozebírat. Tak a eče dnešek :D .... 

Bojim, bojim...

9. června 2010 v 16:07 | Wiksi3 |  Z mého deníku...
promiň
Za chvilku du dělat takový zkoušky z toho co jsem probrala za rok a něco :D ty jo lidi já se bojim. Promiňte mi, že jsem včera nenapsala, ale bratr mi zasedl na pc. No nic ja du teda na ty zkoušky. Potom večer napíšu jak to všecko bylo, aj za včerejšek. Prosím nezlob te se moc :) 

Návštěvnost 31.5. 2010 - 6.6. 2010

7. června 2010 v 19:36 | Wiksi3 |  Návštěvnost...
   Dobry den,
   
statistika pro stranku:
Nazev: Moje dušička

Navstevnost za minuly tyden (31.5. 2010 - 6.6. 2010) je:
Pondeli: 69
Utery: 63
Streda: 74
Ctvrtek: 86
Patek: 72
Sobota: 46
Nedele: 65

Celkem: 475

Děkuju moc všem...

Barvičky

7. června 2010 v 16:14 | Wiksi3 |  Obrázky, fotky...
barvičky
Pokud chceš být opravdovým malířem, musíš rozlišit žlutou od žluté a šedou od šedé...

Cestovatelka

7. června 2010 v 16:00 | Wiksi3 |  Příběhy...
Dneska je pěkný den, i když vstávám tak brzo. Obléknu se ještě s očima zalepenýma. I když je léto, tak nad ránem, obzvlášť okolo třetí hodiny ranní. Prošla jsem se přes půl města a tentokrát na čas mi jel vlak z hl. nádraží IC 544 Ostravan, a to přímo do Prahy. Vlak byl poloprázdný. Kdo by se taky chtěl tak daleko tahat.

Vlastně si nemůžu stěžovat. Jsem tak ráda. Mám kluka s kterým si moc rozumím a za 7:51 v Praze tak spolu odletíme do Lyonu, a to nám letí 12:45. Ještě musí přijet, ze své pracovní cesty a pak si dáme spolu dovolenou. Moc se těším. Ve Studénce si ke mě přisedl takový milý kluk. Mohlo mu být něco okolo 27, no možná asi jenom o 3 roky starší, jak já. Celkem se mi líbil. Pořád jsem se na něj koukala. Byl tak zajímavej, že jsem od něj nemohla odtrhnout oči. Potom mi v rozpacích podal ruku: ,,Já jsem Dominik." Trošku jsem se začervenala, ale taky jsem se představila.  Na nějakej časopis jsem se vůbec nemohla soustředit. Pořád jsem myslela na Vojtu. Je to moje zlatíčko a chtěla bych být už v Praze a obejmout ho. 

Když jsme byli za Hranicemi, Dominik odešel z kupé. Trošku jsem si zdřímla. Když jsem se probudila byla jsem svázaná, ani nevím za co, ale ruky jsem měla vzadu. Trošku jsem viděla rozmazaně. Vedle mě seděl Dominik. Nemohla jsem řvát. Nevěděla jsem, co se se mnou děje. Hladil mě po vláskách a zdál se mi moc krásnej. Když jsem měla tak ruce v zadu pevně svázané, začal mě hladit po bocích. A potom mě pevně stiskl. To jsem milovala. Viděla jsem v tom ochranu a krásu lásky. Vjel mi jemně pod košili a začal masírovat bříško. Začala jsem ho trošku víc poznávat. Byl akorát trošku barevnější a vše kolem se pěkně hýbalo. Sundal mi na chvilku roubík a začal mě líbat. Sjel jazykem jemně na šíji a zapil se mi do ní. Potom se odtáhl a začal mi pozvolna rozepínat knoflíčky. Vzala jsem si to nejkrásnější prádlo co mám. Aby to v Lyonu s Vojtou bylo co nejkrásnější a aby jsem ho co nejvíc vzrušila. Když skončil s rozepínáním asi v polovině košile, začal se na mě dlouze dívat a hladit na dekoltu. To snad není pravda. Moc mě to vzrušilo. Ale to přece ne, mám Vojtu a toho mám ze srdce nejradši. Přiblížil se rty k mým ňadrům a začal je líbat. Rozepnul mi vepředu mašličku a košíčky se uvolnili. Byla jsem jak osvobozená. Moc se mi to líbilo.  Začal mi je prohmatávat. ,,Máš je opravdu skvostné" odpověděl na můj bezvýznamný pohled. Zkusila jsem zavřít oči a víc si to užívat. Rozepnul mi zbylé knoflíčky a sundal mi košili i podprsenku. No vlastně mu to dalo hodně přemáhání. Sundal mi šátek z ruk. Uvolnil mě ze všeho. Byla jsem nad míru spokojená. Začal mi olizovat bradavky a k tomu si je pevně chytil do svých dlaní. Maximálně jsem se uvolnila a roztáhla nohy. Překvapeně se na mě podíval. Rychle jsem mu sundala tričko a odhodila někde na zem. Jemně jsem mu přejela po svalnaté hrudi. Začali jsme se líbat, jazykem jsem sjela k jeho bradavkám a potom níž a níž... Rozepla jsem mu knoflík a zip sjel sám. Z pod riflí se na mě usmály trenky s kamasutrou. Sundala jsem mu je hned a dělala jsem, jakože si vůbec nevšímám jeho pindíka, ale že se koukám na jeho trenky. Vytrhl mi trenky z ruky a odhodil je pryč. ,,Si nehodná kočička..." zazlobil se. Položil si mě a sundal mi rifle. Z pod riflí vykoukli černé krajkované kalhotky. Jazykem začal pod ně nakukovat, ale já jsem to už moc dlouho nevydržela a sundala jsem si je. ,,Ty si taky netrpělivá. Nezlob, nebo z toho nic nebudeš mít." Začala jsem tedy poslouchat. Namazal mě nějakou mastičkou. Trošku mě to svědilo, ale pak... Jemně mi na ni začal foukat a poštěváček se mi začal chvět. Jemně mi ho olízl. Byla to pro mě katastrofa. Totálně jsem se začala potit. Byl to ten nejúžasnější sexuální zážitek. Jemně se ho prstama dotýkal a potom ani dlouho nemusel kmitat na poštěváčku a strkat jazyk do štěrbinky a vybuchla jsem ve velikánský orgasmus. Nemohla jsem se hýbat. Byla jsem jak zkoprnělá. Tak unavená...

Posadil se vedle mě a jenom se na mě usmíval. Položila jsem svou hlavu do jeho nahého klína. Začal mě hladit po vlasech. Po chvilce jsme se oblékli. Když jsem dopínala poslední knoflík, přišel průvodčí a chtěl jízdenky. Oba jsme mu je ukázali a on se na nás podivně zašklebil. Ať si natrhne. 

Za Českou Třebovou si k nám přisedla jedna slečinka. Dominik z ní nemohl spustit oči. Ne! Vždyť je můj, nemůže mi ho ta holka vzít. Byla jsem nepříčetná. Byla to taková barbie namyšlená s růžovou taštičkou a malým čoklem na smažení. Dominik dělal, že si čte, a že ho to vůbec neláká se s ní seznámit. Když však vlak zastavil vlak ve stanici Pardubice blondýnka odešel a za chvilku i Dominik. Vyběhla jsem z kupé a koukala kam jdou. Blondýnka vystoupila na nástupišti, kde ji už čekal zřejmě její přítel. Najednou jsem si vzpomněla na Vojtu. Já jsem ho podvedla! Sedla jsem si a začala přemýšlet, jak jen mu to vysvětlím. Dominik po chvilce přišel a sedl si vedle mě. Položil ruku na moje rameno a hlavu sklonil na druhé.

Převrhla jsem ho na záda a začala mu sundávat triko. ,,Chci tě..."šeptala jsem. To není možný, jak to udělal. Tak strašlivě mě nevzrušil ani Vojta a ta jsme spolu už strašně dlouho. Rozepnul si gatě a navrhl mi:,, Tak ty nadržená dračice, pojď se povozit." Jeho návrh se mi zalíbil a tak jsem si sundala kalhoty a začala se trošku dráždit, tak jako on. ,,Pojď blíž!" Když jsem k němu přistoupila začal mě sám dráždit a jemně mi ji olízl potom dodal: ,,Myslím, že je připravená!" Nasedla jsem si na načervenalý penis a začala se jemně pohupovat. Potom jsem trošku začala zrychlovat. Při tom mě držel za zadek a jeli jsme do Prahy... Najednou jsem se postavila a jeho penis vypadl z mojí navlhlé kundičky. Nechápavě se na mě kouknul. Znovu jsem se na něj napíchla, ale tentokrát zády k němu. Začala jsem zběsile po něm hopsat a on mi k tomu přidal prst do konečníku a já se tak dvakrát na něj nabodávala. Začalo to kolem nás hodně vlhnout. Začala jsem celkem nahlas vzdychat, až najednou jsme se spolu krásně uvolnili a on se do mojí štěrbinky vystříkal. Měla jsem trošku zašpiněný prádlo, ale na to už jsem kašlala. Natáhla jsem si na sebe vše potřebné a znovu jsem usedla. Najednou jsem cítila, jak to teplé sperma ze mě jde. Ihned jsem vyskočila. Stáhla si rifle i kalhotky a papírovým kapesníkem jsem si ji začala utírat. Naproti usazený Dominik na mě blbě hleděl a usmíval se. Když jsem ji měla očištěnou klekl si přede mě a začal ji jazykem dráždit. ,,Domi ne, vždyť já už skoro nemůžu!" Jenom se pousmál a začal zrychlovat. Snažila jsem se mu to ztížit a sedla jsem si, ale on se ke mě přišoural, roztáhl mi nohy a přidal, jeho jazyk kmital jako pila a pořád tam a sem, tam a okolo, do dírky a zase k poštěváčku. Když jsem byla skoro u vrcholu oddělal se a prstíkem mi masíroval stytké pysky. Potom do mě zase ponořil jazyk a byla jsem znovu. Úplně jsem si oddychla, když ode mě odešel. Rychle jsem si ji utřela a zastrčila do kalhot. Před tím jsem ji ale ještě pohladila, že je šikovná, že to všechno vydržela a tak mi znovu zvlhla. ,,Ty si vážně rošťanda!" houkl ke mě a sedl si vedle mě.

Už jsme byli skoro před Prahou. Jenom jsme mlčeli a tiše vedle sebe seděli ruku v ruce. ,,Tak teď se rozejdeme?" zeptal se mě, ale jeho pohled pořád směřoval z okna. ,,Ne, to bych nechtěla." odpověděla jsem. Otočil svou tvář ke mě a usmál se, k tomu mi ještě více stiskl ruku. ,,Kdy se zase uvidíme?" zeptala jsem se, ale to už vlak zastavil. Rychle jsem si balila věci a když jsem vystoupila z vlaku, tak jsem ho ztratila... Byla jsem smutná, ale moje naděje neumírala, dala jsem mu přece své telefonní číslo. Snad zavolá. Před hlavním nádražím jsem si objednala taxi a rovnou na letiště. Když jsme se brodili nemilosrdnými uličkami, chtělo se mi spát, ale neusnula jsem. Praha mě učarovala. Nemohla jsem zavřít oko, abych z ní něco nezmeškala. Před letištěm mi řidič vyndal kufry z auta a předal mi účet. Vážně není nad Pražské taxi, nikde to snad není dražší. Tak jsem z kufru vyndala ručku a táhla jsem ho za sebou. Sedla jsem si do čekárny a čekala na svého drahého přítele a možná budoucího manžela. Nevím, asi mu to neřeknu, co se ve vlaku stalo. Zbytečně by ten můj rozmar bral vážně a to jsem nechtěla. Ale za to jaká jsem přece nemůžu! Najednou mi v kapse zavrní mobil. Celá se zachvěju. Kdo mi píše? Byl to ten můj Vojta, že se možná kapánek zdrží, ale že se  to pokusí stihnout. ANO! To je celý on! Vážně mě s tím štve. Vždyť musí projít kontrolou! To taky něco zabere ne? On mě tak dokáže jenom vytočit! Vzala jsem kufr a zašla jsem do nejbližší restaurace, kde se smělo platit kreditkou. Dala jsem si kávu, aby se mi trošku zlepšila nálada a zmrzlinu. Nemůžu tu přece sedět na věky! SMS od neznámého čísla: pánské WC, 1. patro, 4 kabinka, pusu, už se moc na tebe těším!..... A co kufr? Jen tak bych tam mohla jít, když už jsme u toho, ale pánské WC? Proč ne? Po dnešku a mém sexu ve vlaku... A co? Můj se to dozvědět nemusí! Zaplatila jsem a vyšla sebejistým krokem k pánskému WC do 1. patra. Šla jsem sebejistě, až do doby, kdy jsem zmáčkla kliku, kdo tam asi bude? Otevřela jsem. U pisoáru se vyprazdňoval nějaký chlap, ani si mě nevšímal. Šla jsem potichu, ale jelikož jsem měla lodičky s charakteristickým zvukem, muž se na mě otočil a jen zavrtěl hlavou. 4. kabinka, jen co jsem ji otevřela... Nebyl tam nikdo??

ve vlaku
Byla celkem prostorná. Někdo za mnou zavřel. Byl to on. ,,Nemohl jsem to bez tebe vydržet!" a políbil mě. Zavřel a zamkl. Kufr si odstranil z cesty a přiblížil se ke mě. ,,Doufám, že ti to neva" koukl se provinile. ,,Ne! Je to originální" usmála jsem se. Začal mě pomaličku líbat a jezdit po zádech. Vyslekl mi košili a zručně se zbavil i podprsenky. Rychle jsem ho zbavila trička. Znovu se mi naskytl pohled na jeho krásné tělo. Byl k zulíbání. Přitiskla jsem si ho na svou hruď. Začal mi líbat krk a vpíjel se svými rty do něj. Netrvalo to dlouho a už si hrál s mými bradavkami. začala jsem vzdychat a opřela jsem se o postranní zeď WC kabinky, kdybych tu velkou náruč rozkoše najednou neunesla. Přišla mi SMSka, ale bylo mi to jedno. Jen se na mě koukl, jestli si to přečtu, ale já jsem zavrtěla hlavou, že to je to poslední, co bych si přála. Opět začal pokračovat v rozdělaném díle. Sjížděl ale tentokrát níž a níž a svými polibky mi masíroval celé tělo, až se zastavil u opasku. Sundal mi vše, co na mě ještě zbylo, posadil mě na zavřenou mísu a sundal si kalhoty. Zase se na mě začal smát ten jeho klacek a to velmi vzrušeně. Měla jsem na něj velkou chuť a tak jsem mu ho vzala do ruky  a začala stahovat předkožku. Potom jsem ho dala do pusy a jemně jsem ho začala olizovat a jezdit v puse nahoru a dolů. Samozřejmě se mu to asi taky líbilo, jelikož si u toho začal hrát s mými prsy. ,,Otoč se, nebo to nevydržím!" a tak jsem se otočila k němu zády. Vystrčila na něj zadek a opřela se o WC. Ten jeho byl už hodně promazaný a vzrušený, takže do mě vjel snadno a rychle. ,,Ou"... Nemohla jsem z toho. Bylo to tak silný... Copak ho má tak velkýho, že mě to tak tlačí? Byl ve mě takovej zvláštní pocit! Úplně jsem ztuhla. Nevěděla jsem, co mám dělat. Hrozně mě to tlačilo... Asi si to uvědomila zpomalil. Jemně se tlačil do mě. Začalo mě to hóóódně vzrušovat. Oba jsme začali velice vzdychat, až došlo na vyvrcholení. Sesypala jsem se na toaletu. ,,Máš výdrž, to se musí uznat" koukl na mě a políbil mě na tvář. Pomohl mi rychle se obléct a společně i s kufrem jsme vyšli z kabinky. Najednou tu na WC bylo daleko víc mužů, a dokonce i se ztopořenými údy. Všichni se po nás otáčeli a jeden začal pískat. Když už jsme byli skoro pryč, jeden chlap, takovej odpornej s dlouhýma kudrnatýma vlasama, mě plácl přes zadek. Vůbec jsem se neostejchala a vpálila jsem mu pořádnou facku. Všichni se velice začali divit a sklidilo to u všech velkej ohlas. Jenom dotyčnej na mě zařval: ,,Ty děvko", ale to už se do toho chtěl vložit i Dominik a pohrozil mu pěstí. V klidu jsme se dostali z WC. Dokonce mě chytl za ruku a políbil. ,,Budu si muset jít pro kufry a vyrazit. Za týden se vracím, potom bysme se mohli vidět. Mohli bysme si udělat nějakej výlet do přírody a tak. Však o tom můžeš přemýšlet." Naposledy mě políbil a s pozdravem odešel. Zůstala jsem uprostřed Ruzyně sama.

Najednou mě někdo draplnul pod paží a vláčel mě ke kontrole. ,,Můžeš mi říct, kde si? Volám ti, píšu ... a ty nic!" podíval se na mě s tázavým pohledem Vojta, ale já jsem mu neměla co říct. Bez překážek jsme prošli kontrolou a usedli jsme do letadla. ,,Chtěl bych si tu naši dovolenou užít bez hádek a pokud možno, abys byla na mě hodná." Ten kluk si dělá srandu? ,,Nejdřív napíšeš, že se držíš, tak si du na kávu, a potom mě seřveš, že tam nebo tam nejsu... Víš vůbec co chceš? Mě už to prostě štve. Myslím si, že jsem na tebe hodná až moc. Proč si pořád hraješ na někoho, kdo mě miluje?" Byla jsem vážně naštvaná a z očí mi sršely blesky. ,,Promiň lásko v Lyonu si to všechno vynahradíme. Nemrač se tak prosím, nadělají se ti vrásky." Nechápavě jsem se na něj zadívala a odešla na WC, tam jsem si opláchla obličej a řekla jsem si, že tento týden to s ním musím ještě vydržet a potom odejdu s Dominikem. Vytáhla jsem si časopis a dělala jsem, že neposlouchám, co se mi snaží říct, co prožil na své pracovní cestě. Letadlo mělo půl hodiny zpoždění, jelikož byla nějaká vada na motoru a potom jsme vzlétly do oblak.

Pořád jsem se koukala z okýnka a vzpomínala na Dominika. Co asi teď dělá. Začalo se mračit a nad Alpami jsme se museli připoutat, jelikož byla bouřka. Okolo padaly kroupy a blesky brázdily oblohu. Jeden blesk se zakousl do našeho křídla. Věděla jsem, že teď už je s námi konec. Vojta si tam pohodlně vedle mě chrněl a letušky pobíhali zděšeně po palubě. Letadlo se sneslo prudce k zemi.... Viděla jsem jenom jak přidce přistáváme na nějaké hoře...

Příběh je smyšlený, nezobrazuje žádnou osobu ani událost

Alergologie

7. června 2010 v 13:41 | Wiksi3 |  Z mého deníku...
Dneska jsem nejela do školy, protože jsem byla objednaná na alergologii. Paní doktorka byla moc příjemná. Vysvětlila mi, že mi něco je, i když to nejde vidět, jako třeba vyrážky a tak. Pořád mám problémy s dutinama, tak mi dala nějaký stříkání do nosu, aby se mi to doléčilo.  Tak fajn říkala jsem si to bude ready... leda hovnajs... dostala jsem taky inhalátor bo jak se jmenuje ten přístroj pro astmatiky, když nemůžou popadnout dech. Byla jsem z toho na větvi a eče si mám dojit udělat nějaky testy. Mám pré blby dýchání :( Vážně, já chytnu snad všecko :( 

Hnedka jsem to vyzkoušela, když jsem vyšla schody do 2,3, patra nemohla jsem popadnout dech. Tak, že teda ten přístroj vyzkouším. Ono to vůbec nestříkalo. Tak jsem to pořád mačkala, až teho něco vyšlo a bylo to dost hnusný....

Došla jsem domů, spapala jsem zelený jablko, jelikož jsem měla na něj velkou chuť a uvařila jsem si těstoviny se sýrem. Vážně mě už nic netěší, ale dneska už doufám zveřejním nějakou další povídku, takovou lechtivou :D. Zatim pp 

Sem to šecko pokazila :(

6. června 2010 v 19:56 | Wiksi3 |  Z mého deníku...
Takže, jak už jsem řekla, jela jsem v sobotu do Brna. Ještě ráno jsem byla u báby natírat chodník :D jakysim sajrajtem a potom mě otec hodil dom s bratrem. O pul 3 jsem měla přípravu na biřmování (o tom později). Skončilo to o půl 5 a o půl 6 už jsem seděla ve vlaku. Mělo to menší zpoždění, ale u českých drah je to normálka. Dojela jsem a už na mě čekal ON. Super takže jsme šli tam, kde jsem mu to chtěla ukázat :D hrozny machry, že znám nějakou ulic :D no a potom jsem to nechala na něm. Šli jsme se projít, sedli jsme si do parku a koukali na malý děcka :D to byla nejvíc prča. A potom, že teda pojedem na Kraví horu. Moc se mi tam nechtělo, páč jsem už moc nemohla. Tak jsme šli delší kousek a nakonec jsme to u VUT vzdali a sedli na šalinu. Ta nás dovezla až na Kraví horu. Nahoře byl super kostel a park tak jsem to hned fotila :D. No a potom jsme šli na hvězdárnu a brouzdali se tak jenom tam. Okolo koupáku a potom vybral takovou hloupou uličku. Šli jsme pořád dolů někde prej do centra. No a od nějakýho Music klubu rovnou na Vinohrady. Hups.... Nějak jsem s tou zimou vůbec nepočítala. A tak když jsem došla jsem se úplně klepala :). Jsme lehli do postýlky a zabrali...  Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat... Jsme se napapali a potom jsem ho objala, že teda půjdeme na autodrom...  Vůbec jsem neměla sílu. Musela jsem si sednout. Bylo mi moc blbě.... Polilo mě horko. To jsem ještě nezažila. Jak na bazénu. Šla jsem radši na záchod.... Neslyšela jsem a před sebou jsem měla jenom záblesky. Měla jsem strašny křeče v břiše a bylo mi na zvracení... Potom to nějak po půl hodině přešlo tak jsme jeli na Autodrom. Bylo to tam moc hezký. Jezdili tam formule a tak, ale zase se mi chvilkama dělalo zle... Vůbec nevím, co se se mnou děje. Takový závratě.... bolest hlavy a křeče v břiše :( a prostě David to musel trpět :( Bylo mi ho hodně líto... Potom mi koupil bagetu, ale nemohla jsem ju vůbec sněst... myslela jsem si, že ju vyzvracim :( Nasedla jsem do vlaku a jela jsem dom. Za mnou si sedly malý děcka :( myslela jsem že zcvoknu :( pořát tam lítali a hulákali :( tak jsem si dala sluchátka do úší... napapala jsem se  a prospala a potom už mi bylo líp.... stejně si asi nechám udělat nějaký testy :( není možný abych byla pořád nemocná :(

Kravka

6. června 2010 v 19:23 | Wiksi3 |  Obrázky, fotky...
kravka
Když mě se tak líbí :) 

Citáty na červen 2010

6. června 2010 v 19:22 | Wiksi3 |  Básničky, citáty, motta...
Lítáš si travou jako včelka
od květu v květ a sem a tam,
neb tebe blaží jejich krása,
až na lících máš červánek
a tvoje velká radost jásá
jim vstříc jak ráno skřivánek.
(J. V. Sládek)

A ta naša mladá žena
šla na lúku hrabat sena.
Větr jí ho rozfukuje,
ona za ním poskakuje.
,,Nerozfukuj, větře, sena,
bude mi ho v zémě třeba!"
(B. Štráchalová)



David

6. června 2010 v 11:11 | Wiksi3 |  Pro bobany
my
Davida jsem vlastně potkala 6. 12. 2009. Je to úžasnej kluk a to že spolu budeme chodit jsem vůbec neměla v plánu. Měla jsem moc ráda jednoho kluka, ale on mi pomohl na něj zapomenout a teď jsme spolu šťastni :D A proč to píšu až teďkom? Protože právě dneska máme spolu výročí - půl roku. Já vím, neměla bych to počítat, kvůli němu, ale já jsem nikdy nevydržela s klukem tak dlouho :D Vždycky to bylo tak, že kluk většinou nechal mě nebo něco provedl, ale o tom jindy. Je bohužel (jak už víte) z Brna. Je to ode mě kus :D ale vlakem jsem tam za hodinku a něco :D Je moc úžasnej pomáhá mi z ajinou, protože oproti mě mu to de a to je na soukromém gymnázium. Je celkem hodně chytrej a krásnej a nechápu jak jsem si ho zasloužila, ale prostě jsem ráda, že ho mám.  Je moc sladkej. Doufám jenom, že budeme spolem dlouho, nechtěla bych ho stratit a ŽÁDNÉ ho prostě jenom tak nepřenechám, i když by mi asi nic nezbývalo.

Tahle fotka byla focena na 1. máje u řeky Hané :D Na mě se moc nedivéte :D