Najdete tu spoustu obrázků, názorů, příběhů (i s *) a hlavně něco o mojí maličkosti.
Budu moc ráda, když zanecháš komentář, ale pod správným článkem.
Na tento blog se stahují autorská práva, takže pokud něco okopíruješ, tak dostaneš do tlamy.

Chceš spamovat? - ZDE
Chceš se zeptat? - ZDE
Kniha hostů? - ZDE
Otevřené fórum k mojí tvorbě? - ZDE

Březen 2011

Seznamka po netu

31. března 2011 v 17:55 | Wiksi3 |  Téma týdne...
Tak jak všichni říkají, jak je to strašně nebezpečné atd. PCHE!!! Já říkám opak, přes psaní a přes net toho člověka mírně poznáš, potom je jen na tobě, sik ti padne do oka, dáš si s ním schůzku, a nebo se na něho vybodne. Nikdo přece nikoho nutit nebude!!! Ja jsem si tak našla spoustu kluků a ani jednoho nelituju, protože jsem věděla to, co mi udělají /rozchod/ protože jsem byla zamilovaná a nechtěla jsem si to připustit je věc druhá. Navíc jsem introvert a tak mi nedělá problém se seznámit i jen tak na ulici, ale ty lidi se na vás potom dívaji jak na dementa. Ve vlaku, když šel jeden kluk, jsem ho zastavila a zeptala se ho na jméno. Prostě bězná věc na chatu - jenomže on mi neodpověděl a já z toho měla trapas, ale proč? Vždyť je to normální se seznamovat?... ale je fakt, že lidi už si k sobě ani jinou cestu najít neumí než přes net, tak se uzavírají do svých pc a svěřují se blogu, místo toho aby šli ven a šli někoho ,,sbalit". Pač to je OUT!

...///smůla///...

29. března 2011 v 19:44 | Wiksi3 |  Z mého deníku...
1. Důvod, proč jsem tu teďkom delší dobu byl následující
a) kluci :D - svině
b) škola :( a to doslova

Červená

25. března 2011 v 21:45 | Wiksi3 |  Příběhy...


Jsem dvacetiletá holka, která nezná zábrany a nejkrásnější okamžik byl, když jsem si převzala řidičák. Od této doby mě můžete vidět na silnicích pořád s mým krásným červeným autíčkem. Od toho i moje přezdívka - Červená.
Už od malička chtěl mít ze mě táta kluka a tak jsem místo panenek, jako oststní holčičky, dostala vždy nějaké to burago, model auta, nákladáku nebo traktoru. Asi od deseti let jsem pomáhala tátovi, mechanikovi a autoelektrikáři, s naším, ale i s cizími vozy. Jednou přijel tatkův známí, že jeho syn si koupil auto, ale jelikož jel rychle a vymlel díru (no jo český silnice) posunula se mu geometrie auta. A tak se svým natuněným autem měl na zadu nakreslenou hlavu lva a celé auto bylo do oranžovožlutých odstínů. No prostě krása. Otec na něm pracoval celý den. Když jsem další den přicházela k domu, stáli před našim domem hasiči a máma, když mě vyděla rozběhla se a stiskla mě tak pevně, že jsem nemohla skoro dýchat. Najednou mi to vše ve 12 došlo... když přifrčela černá dodávka... Byl to ten nejhorší den v mém životě. Tátova láska k autům ho stála život. Sportovní auta jsou o to horší, že mají v sobě velice výbušný dusík.
Do půl roku jsme se stěhovali. Všechny autíčka mi máma vyházela a za to mi nakoupila spoustu dárků. Kompenzovala tak smrt otce a svůj stesk. V noci se budila a chodila mě pozorovat, jak spím. Strašně mě to znervózňovalo, ale nikdy jsem jí to neřekla. Máma si nikoho nehledala. Na muže byla vždy chladná a odměřená. Nesnášela narážky svého bratra: ,,Tak co vdovo, už se našel nějakej jinej nebíječ?" Její bratr jí to dělal vše jen těžší.
Nastala devátá třída a já se měla rozhodnout na jakou školu půjdu. Máma chtěla ze mě strašně sekretářku, ale já věděla přesně, že chci jít na mechanika. Jelikož to nešlo podobrém, ani po zlém, výmluvami ani prosbami musel nastat vysoký risk. Svou přihlášku na střední školu jsem sfalšovala - nebo spíš podepsala jsem mámu.

Trest smrti

25. března 2011 v 20:43 | Wiksi3 |  Téma týdne...
Vím, že přesně o tom jsme se bavili ve škole a jsem zastánce pro!!!
Naco budeme krmit vrahy, aby kysli ve věznicích, nepracovali atd. Zabil jednou, zabije znovu!!! Na co je doživotí??? Aby jsme z vlastních kapes živili vraha??? No tak lidi kde jsme? Trest smrti ano ano ano!!! Můžete argumentovat, že porušují se tak základní lidská práva... ehm... a sakra on je može porušovat, když někoho zabije? Proč nejsme jak v turecku.. ukradneš něco říznou ti ruku, zahneš, uříznout ti péro... a já jsem pro... aspon se tam nekrade a cigáni tam nelezou. Vím, asi je to tak krutý říct to na plnou hubu, ale ... když někdo může zabít, tak at je to oko za oko zub za zub!!! Jak byste se zachovali vy, kdyby vám někdo zavraždil dítě? To samé s týráním zvířat!!! ELEKTRICKÉ KŘESLO PRO GRÁZLY A HAJZLÍKY!!!

Princ na hnědém koni

24. března 2011 v 20:32 | Wiksi3 |  Příběhy...
Nikdy jsem nebyla šťastnější, právě jsem odmaturovala a mám za sebou velký kámen, ke kterému už se nikdy nevrátím. Mám skvělého pracovitého přítele a vše se zdá být ideální, ale vlastně není. Můj přítel je jemně postižený. Má slabou levou ruku. Prostě neudrží v ní třeba krabičku mléka, ale i přestuto malou chybičku ho mám moc ráda. Své rodiče jsem nikdy nepoznala, ale mým velkým štěstím jsou mí náhradní rodiče, které ze všeho nejvíce miluji. Adoptovali nejen mě, ale i mou sestru a jsem moc ráda, že mi dovolí vše jen co si přeji. Školu mám za sebou a před sebou dva krásné měsíce plné nic nedělání a potom do práce. Drahý mi už zařídil práci u něho ve firmě, ale ještě se zde musí uvolnit místo. Největším mím koníčkem jsou koně. Jsou to krásná stvoření, která mají své kouzlo... Crrrr.... z myšlenek mě vyruší zvonek. Když jdu otevřít stojí přede mnou Patrik a automaticky mi lípne pusu na tvář. ,,Tak jak ses dneska měla?" ,,Ale ano šlo to, byla jsem poklidit koně a potom jsem šla nakupovat" jelikož oboje rodiče mám v práci a moje vlastní mladší sestra je stále ve škole, máme pro sebe celý byt. Vlastně ho hodně lituju, jelikož na rodiče neměl takové štěstí. Jeho otec mu naznačuje pořád že je mrzák, i když za přetrhané svaly nemůže nikdo, s tím se už tak prostě narodil. Mám ho ráda takového, jaký je. Lapnem si na gauč a zapnu dvd, když film pomalu končí uvidím, jak Patrikovy oči se zavírají a on usína. Položím ho tedy na gauč a jdu uvařit oběd. Mezi tím přijdou rodiče a s Patrikem se napapáme kuřecích rolků s bramborem. Je to krása taková pohoda.
Celý den (aspon jednou za čas) trávíme spolu. Odpoledne jsme si vyšli na procházku až do vedlejší obce a navečer chci se jet projet na koni s miláčkem. Je už sice později, ale na hodinovou projíždku to ještě vyjde. Jemně klusáme malým lesíkem podél asfaltové cesty, až narazíme na polní cestu a tam se vrhneme přímo do lesa. Patrik se zprvu bál sednout na koně a tato zvířata neměl moc v lásce, ale já jsem ho lásce ke koním naučila. U rybníka pomalu sleze z koně, ale já aktivně si chci koně užít co nejvíc a tak si jdu udělat kolečko kolem rybníka. Mezi tím nás z dálky pozoruje Pavel. Byl na základce tajně do mě zamilovaný a nějak ho to nepřestalo brát. Myslí si, že když má super fáro, tak že s tím mě sbalí...
Když jsem se opět vrátila k Patrikovy a on pomalu vedl mého koníčka, Pavel se vyřítil z lesa a zastavil těsně přede mnou a Patrikem. Kůň se náhle splašil, vytrhl Patrikovy opratě a já jsem spadla na záda...
Najednou jsem měla vše rozmazané... Vím jen to, že najednou oba se na mě skláněli a Patrik breček... Promin Patriku...


Soutěž

23. března 2011 v 20:16 | Wiksi3 |  Z mého deníku...
Jsem prostě :D ehm... Dneska mě tak napadlo, že bych se mohla přihlásit do nějaké literární soutěže. To co jsem dopsala jako povídky na více stran :D ehm.. tak to jedině ta Víla a Nakažená - ale to mi přijde zbytečně dlouhé. Tak jsem vytasila svoje staré povídky:
Vím, že jste asi všechny nečetli, ale tak upřímně, která se vám z nich asi tak nejvíc líbila - asi přes víkend něco napíšu :D zase mě to chytlo. A dřív jsem měla hodně nápadů, ale přijde mi to na dlouho :( Jo a to je ještě k tomu, že jsem se přihlásila k mému sb Rozce do soutěže :D takže stejně bud něco z blogu skopíruju - jen mě pls něbonzněte a nebo něco ještě budu muset vymyslet.
Ono moc času nemám. Zítra jedu pryč :D a budu mluvit s jedním ředitelem, který rozhodne o mém dalším životě :D takže držte pěsti :D Jsem magooor :D a zítra Vám to konečně napíšu proč. Du vyrábět projekty :D

GS - Zadání k finálovému úkolu

21. března 2011 v 21:07 | Wiksi3 |  Bleskovky, soutěže...
Takže o5 volné téma - :D no tak libovolné zase není. Nakreslete mi buď DUŠI nebo FANTAZII. Je to dost těžký, takže máte na to 14 dní. Bude to zhruba na A4 nebo i větší - to je mi jedno. Barevné, černobílé, pastelky, fixy... to je mi jedno :-) Formát JPG, GIF,... do 2. dubna 2011. Do emailu (werka.weronika@gmail.cz) mi napište:
téma (duše, fantazie)
čím jste to kreslili)
formát (a4,a3)
jak dlouho vám to trvalo (a nepřidávejte si ani neubírejte si prosím)
Hodně štěstí :-) Vím, že je to těžké, ale sama jsem zvědavá jak se s tím poperete...

Diplomek pro mě od Anie

21. března 2011 v 15:00 | Wiksi3 |  Diplomky, výhry...
,,Je tady diplom pro Wiksi3.
A proč píšu, že je to originál??
Je to totiž první diplom na kterém není obrázek z netu ale moje vlastní fotka.
Doufám že se bude líbit." - Anie
Děkuju a moc si toho vážím - zde je :D

GS - 4. kolo vyhodnocení

20. března 2011 v 21:09 | Wiksi3 |  Bleskovky, soutěže...
Body:
1 - splnění
1 - kreativita
1 - porota
1-3 - porota za design

Tohle je poslední kolo, kde jste mohli načerpat hodně bodů. Takže :-) Marless Máš smůlu páč si to poslala pozdě takže za tohle kolo maš jen jeden bod. Přesto se mi to moc líbí.

Hodnotilo bohužel jenom 5 porotců.

Postupují:
Calestin - dimitrissims.blog.cz 9b + 1b (splnění) +2b (výrobek) + 13b (design) = 25bodů
- výrobré spracování tužkou, hezky vystínované, moc se mi to líbilo
Lucerna - ciernyhrad.blog.cz 8b + 1b (splnění) + 2b (výrobek) + 18b (design) = 29bodů
- hezky vystínované, kaluž taky pěkná, nebo stín... jen co by mi vadilo to pozadí takové jednotvárné chtělo by to 3D :D
Dixie Dark - life-is-color.blog.cz 1b + 1b (splnění) + 2b (výrobek) + 12b (design) = 16 bodů
- zajímavé, krásný stín, moc se mi to líbilo, jen bych tomu dodala pozadí nějaký a možná tmavší, ale je to hezké :-)
Marless (Lejlík) -crazy-button.blog.cz 7b + 1b (splnění)
Výtvor (opožděně):
- hezké, ale pozdě :(

Nezbytná romantika

19. března 2011 v 17:06 | Wiksi3 |  Příběhy...
Jmenuju se Alenka a tohle co zažila, nepřiji nikomu.
,,Už se moc těším, až se uvidíme" datluju sms ještě pozdě večer. Jsem tak ráda za takovýho kluka. Poznali jsme se přes net a zítra se máme vidět.
Ráno jsem se probudila jako do růží, když jsem zjistila, že je jedenáct, a já vlastně nemám ani navařené pro mou návštěvu, začala jsem hrozně zmatkovat. Koukla jsem na mobil - nic. Začala jsem dělat to, co jsem měla připravené v lednici. Mezi tím jsem si šla umýt ještě vlasy a ustrojit se. Super do dvou hodin jsem neměla co dělat. Kouknu se na mobil - nic. Že by ještě spal? Okamžitě, jsem začala psát smsky - ,,Tak co? Dojedeš? Už mám navařeno - doufám že ti bude chutnat!!" ZPRÁVA ODESLÁNA mi signalizuje zvuk a vibrace v mobilu. Kouknu ještě na net, jesli tam náhodou není. NE. Znovu se kouknu na mobil - nic. Kouknu se na hodiny - má ještě půl hodiny. Mezi tím si vyfoukám vlasy a nalíčím se. Kouknu se na mobil - nic. Tak co, obléknu se a jdu se kouknout na parkoviště, kde se máme sejít. Dívám se marně po červeném autě se zlínskou poznávací značkou. Je mi smutno. Vezmu mobil a i přes nízký stav kreditu volám - nikdo to nezvedá. Sakra! Co se děje? Jdu si prohlídnout přijíždějící cestu... Hodinu se protloukám kolem aut, až vypadám jako zlodějka. Seberu se a jdu z5 domů. Naštvaná, vytočená a zmožená usedám znovu na pc - nic. Mobil? - Nic. Co se jen může stát. V noci jsem nemohla usnout. Co se jen mohlo stát? Hnovu jsem vytáčela číslo a znovu jsem psala zoufalé smsky - nic. Vždyť mi ještě včera psal - jak je rád, že se uvidíme. Celou noc jsem nespala. Celý týden jsem se marně snažila chodit na pc, volat mu a vůbec chtít ho vidět. Bylo mi ho líto, takhle si ze mě dělat srandu - že se nestydí.